1. Článek; Krokodýl – Kolo nebo lezení VIIIa

  Ráno (asi v 10:40) jsme se sešli v Úpici na mostě. Lysoop se trochu divil, že je stále mlha, když v Trutnově se už lidi pomalu opalujou. Já přišel v čepici a věděl jsem pročJ. V Adršpachu se to začalo vybírat a tak jsme se rozhodli, že musíme najít nějakou cestu, která bude na slunci a bude pěkně vyschlá. Teplo docela bylo (asi 20stupňů).
  Dnešní první volba byla na Lysoopovi. Ten přemýšlel jaká skála je tak na slunci a nakonec vybral Krokodýla a cestu Kolo nebo lezení.

Krokodýl

 

 Tentokrát nebyl problém s orientací, takže jsme k cestě dorazili docela snadno. Mrkli jsme co a jak a Ondra se už soukal nástupovou spárkou a rachtacím komínkem (od jisté doby, kdy nám jeden kamarád z Moravy doporučoval Polickou cestu na Hrad a popisoval ji slovy: „cesta je velice pěkná, jen u třetího kruhu je takový rachtací komínek“, slovo rachtácí používáme velmi často a při mnoha příležitostech - rachtací komínek, chyt, stup, rajbásek atd. Prostě vždy, když jde trochu do tuhého.)

Ondra cvaká 1. kruh

  Dostat se k prvnímu a druhému kruhu bylo v pohodě. Leze se prstovou, pak žábovu spárkou a později po pěkných ostrých kizech. Od druhého kruhu ke třetímu přišel bouldrový problém, kde bylo nutné mnohem víc věřit nohám, které stály pouze na tření a téměř se vykašlat na ruce, ty stejně nic nedržely. Jelikož cesta byla
vybraná Lysoopem a to je mistr na kvaky, které jsou málo lezené, tak taky vypadala podle toho - mech, lišejník a jiné porosty právě tam, kde si to lezec nejmíň přeje. Pro tyto příležitosti Lysoopovi plandá za pasem krásný žlutý kartáč k vaně, který by mu záviděla snad i Šebestová, při drhnutí Kropáčkových mandlí. Nakonec třetí kruh taky dopadnul a bojovalo se o kus výš. Tam Lysoop zvolil cestu tzv. po zelené. V malé spárce, která byla již zazimovaná mechorosty si vydloubal chyt a přes něj se zvedal nahoru. Inu šlo to. Dostali jsme se na plošinu a tady jsem Lysoopovi zachránil zdraví, protože jsem mu navrhnul ať neskáče z věžičky po chytu na který nevidí a ať tam radši doleze přes spárku. I tak to bylo slušně náročné, otevírající se kout a vlez do solivé žábové spárky. Cestou jsme potkali kusy flísky, takže jsme nebyli rozhodně první kteří to takto vyřešili. U čtvrtého kruhu byl opět rajbasoidní problém, kde jsem se pro změnu kroutil já, bylo nutné udržet oblou hranu a proti natažené ruce zvednout nohu k pasu a vystavět se výš. Lysoop říkal, že ten vrzot bude slyšet na celé údolí, až se budou otvírat ty vrata. Nakonec to ale nedopadlo. Od kruhu se přes pěkný komínek a 5-ti metrovou stěnku přilezlo na čumák krokodýla. Vrchol je tak malinkej, že slaňák i vrcholová knížka musí být umístěny o 1 a ½ m níž.
  Nakonec snad jenom odpověď na otázku: „Kolo nebo lezení“?  My volíme ......