Milenci patří v Adršpachu mezi jednu z nejkrásnějších dominant. Všichni začínající lezci mají svůj velký sen, stát jednou na vrcholu vedle české vlajky. Už tomu je pár let, co se to podařilo i mně a mám na to krásné vzpomínky. Postupem času se objevila další výzva a to vylézt na Milence legendární cestou Dlouhý kout od Karla Kokši Hauschkeho a Václava Hornycha. Cesta je považována za psychicky náročnou a hůře jistitelnou. Tato kombinace informací k rozhodnutí, zda se do cesty pustit nebo jít radši dál, moc nepřidá.
 |
| Milenci |
Ten den jsem jen stěží dospal, věděl jsem, že dnes se o cestu pokusim. Z dřívějších lezeckých výletů jsem tušil co mě čeká, ale tahat cestu je vždy něco úplně jiného.
S Néťou jsme prolezli mezi Milencem a Milenkou k nástupové plošince, která je stlučená z opracovaných klád. Cesta začíná velmi úzkým komínem a již samotný nástup mnoho lezců odradí. K prvnímu kruhu to je asi 8m a počáteční 4m jsou nejhorší. Postupuje se jen velmi pomalu, při každém tempu vždy jen o pár centimetrů nahoru a mnohdy to samé zase dolůJ. Před nepříjemným cvaknutím druhého kruhu, je možné založit tutový uzel ve stropové spárce. Po zajištění se lezec přehoupne do pěkné žábové spáry, která se postupně zužuje. Dříve bylo možné odšlapovat na drobné kyzovité výstupky, které jsou nyní ovšem z části ulámané, takže se cítíte jako na minovém poliJ. Po této zkušenosti moc nepřidá zjištění, že se musíte ze spárky dostat mírně vpravo ke třetímu kruhu cesty a to za podivný kyzovitý přílepek. Od třetího kruhu, který je vzdálen asi 10m od předchozího „železného“ jištění, se pokračuje koutovými spárami, které nejsou až tak náročné, ale jsou hůře jistitelné. Až na předvrcholový pilíř, což je asi 20m, už nepotkáte žádný kruh a záleží jen na zkušenostech každého lezce, jaké zvolí jištění. Na konci této soustavy spár se octnete na balkónku a nad vámi je drobný převísek přecházející v otevírající se žlab. Po překonání tohoto nepříjemného místa se dostanete na již zmiňovaný pilíř a po překroku k borovičce ke slaňáku z kterého slaníte do komína a napojíte se na Starou cestu.
S Néťou jsme prolezli mezi Milencem a Milenkou k nástupové plošince, která je stlučená z opracovaných klád. Cesta začíná velmi úzkým komínem a již samotný nástup mnoho lezců odradí. K prvnímu kruhu to je asi 8m a počáteční 4m jsou nejhorší. Postupuje se jen velmi pomalu, při každém tempu vždy jen o pár centimetrů nahoru a mnohdy to samé zase dolůJ. Před nepříjemným cvaknutím druhého kruhu, je možné založit tutový uzel ve stropové spárce. Po zajištění se lezec přehoupne do pěkné žábové spáry, která se postupně zužuje. Dříve bylo možné odšlapovat na drobné kyzovité výstupky, které jsou nyní ovšem z části ulámané, takže se cítíte jako na minovém poliJ. Po této zkušenosti moc nepřidá zjištění, že se musíte ze spárky dostat mírně vpravo ke třetímu kruhu cesty a to za podivný kyzovitý přílepek. Od třetího kruhu, který je vzdálen asi 10m od předchozího „železného“ jištění, se pokračuje koutovými spárami, které nejsou až tak náročné, ale jsou hůře jistitelné. Až na předvrcholový pilíř, což je asi 20m, už nepotkáte žádný kruh a záleží jen na zkušenostech každého lezce, jaké zvolí jištění. Na konci této soustavy spár se octnete na balkónku a nad vámi je drobný převísek přecházející v otevírající se žlab. Po překonání tohoto nepříjemného místa se dostanete na již zmiňovaný pilíř a po překroku k borovičce ke slaňáku z kterého slaníte do komína a napojíte se na Starou cestu.
 |
| "Dlouhý kout" |
Václav Hornych napsal do zpravodaje Horolezeckého filmového festivalu 2000: „Chce to pevné nervy a neudělat chybu. Kdo se chce seznámit s klasickým výstupem šedesátých let, ať vyrazí na Dlouhý kout.“ Já s takovým hodnocením plně souhlasim a před oběma prvovýstupci smekám.
Žádné komentáře:
Okomentovat