čtvrtek 12. září 2013

Jako voda v potoce ...



... běží ten čas ve skalách. Jednou jsi na Panťáku, potom zalamuješ lajsny v Labáčku a ani se nenaděješ a jedeš kudlu v něaké Adršpašské spáře. Letošní sezona je na můj vkus až moc mokrá. Začátek byl docela marnej. Pršelo a když nepršelo, tak přímo chcalo. Naštěstí přestalo a naneštěstí začal druhý extrém. Totální vedro, takže ve skalách vládla humidita.
Ještě v mezidešťový pauze jsem labáček stihnul. To se partička sešla parádní. Jedno auto jelo v sestavě Martin, Lůca, Já a Martinka. V posádce druhého jel Štefič, Jeník Holec, Komíňák a Sára. Večer klasička na Labské, pivko a jít spát. Ráno se šlo brzo do skal. Na rozlez krásný rajbásek na Hektora. Potom sem měl chut na trochu adrenalinu. Cesta Adrenalin se zdála jako vhodná volba, bohužel (spíš bohudík) adrenalin prožíval jen Pájka při prváči.  Pět háků potom přidal, aby cestu pro lidi po sobě zanechal. A za to mu patří dík. Po Adrenalinu přecházíme na Kormidelníka, přichází 5 minutový déšť, alespoň dáme pauzičku. Marťas hlásí suchý cesty, takže se vesele leze dál. Martin dává Špenátovou variantu a Pepka námořníka. Mladej němec jehož jméno jsem zapomněl leze Honzíkovu cestu a dává pokusy o Koma. Pepka už mám z loňského roku, takže dávám OS pokus v cestě Nautilus. Bohužel padám uplně nahoře u borháku, necvaknutého. Průtah lana, trošku nádoj od mojí Martinky, její muší váha a je z toho skoro 20 půlkou stěny. Super tlama. Ale přeci to nevzdám, laktáty udělaly své a hážu znovu něco přes 15. Pocit úplného natečení. Jedu dolů. Vrchol dne je Martinky pokus v cestě Pepek Námořník. Vylezla to krásně a obdivuju jí za její odvahu a odhodlání do toho jít. Vubec nevadí že sedla. Jeník ze Sárou zatím dali Nachový plachty. Na štandu stihl udělat pár krásných fotek. Děkuju.

První metry v cestě Nautilus   Foto: Jeník Holec

Krásný kroky  Foto: Jeník Holec

Foto: Jeník Holec


Foto: Jeník Holec
 V neděli šel do skal i Jiřík s Anetou. Martinka dává na OS Americký sen. Ten si na rozběh taky dám. Do konce dne je to už v režii zevlu. Něco se lezlo, ale spíš se toho spoustu nelezlo. Štefič do jedné ze svých prvních cest na prvním nalezl a hned to dopadlo tvrdě a z několika metrů hlavou dolů. Helma ho zachránila od jistě nemilého úrazu hlavy. Sedřený byl dost, za to se alespoň proletěl. Ale jak k tomu přišla taková Sára, která poctivě na štandu jistila a sedřená byla víc než dost? Vlastně zkušenost se hodí, na tom jestli byla dobrá nebo špatná tolik nesejde.
Jířa dává ještě pokus o osnutí Borháku za borhákem, ale bohužel padá. Martinka si to dá na laně a já musím běžet na Labskou. Mam tam domluvený odvoz s Lůcou a Marťasem... A čas jde dál... Jako ta voda v potoce...

Bílá válka

Tohle měl být původně článek na web lezec.cz, ale po uvážení to dávám zatím jen sem. Je to ohrané téma, já vím, ale prostě jsem to chtěl napsat. Vím, že ve skalách je už dávno jasno...

Bílá válka
Od jisté doby se snažím nereagovat na hloupé příspěvky v diskuzích. Komentáře pod posledníma článkama ( na lezci), konkrétně Okamžik radosti a Program na letošní fesťák mě ale rozčílily natolik, že jsem se rozhodl napsat tento článek. Nebude to o cestě na Eskymačku, jak by se mohlo z nadpisu zdát. Bude to o nikdy nekončícím problému a tím je magnésium ( mágo, kokeš, bílý zlato, bílá síla ...).
Cílem mého příspěvku je charakterizovat skupiny lezců a vyjádřit svůj názor. V jednotlivých skupinách se zkuste najít a zamyslete se, jestli opravdu komentujete něco, k čemu máte co říct.
Dnešní lezeckou populaci, která leze na písku bych rozdělil do 4 skupin. První skupina patří " rádoby klasikům". Do této skupiny patří většina lezců, která se vyjadřuje proti maglajzu. Rádoby klasika poznáte podle toho, že se pod svůj názor většinou nepodepíše, další znak je plácání nesmyslnejma argumentama. Hojně se ještě vyskytuje extrémější podoba rádoby klasika, který ve svých komentářích uráží, dokonce i hrozí a nabádá např. ke stahování prášících lezců. To jsou ale jejich hlavní znaky v diskuzích na lezci. V reálu je poznáte podle toho, že jim je většinou kolem 20 - 40 let, nosí flanelové košile a mají silné řeči.
Další skupinu bych nazval " Klasici ". To jsou lidé kterých si vážím a obdivuju jejich výkony. Klasik vetšinou nekomentuje a když jo, podepíše se . Navíc se neohání nesmyslným argumentem, nemá to zapotřebí. Vyjadřuje se jen k tomu, k čemu má co říct. Ve skalách ho poznáte na první pohled. K maglajzu vám buď nic neřekne a nebo jen vpoklidu vyjádří svůj názor. Samozřejmě že i mezi klasiky se najdou výjimky, ty se k používání magnésia vyjádří víc nahlas.
Třetí skupina patří takzvaným " sportovním pískařům ". Sportovní pískař většinou rozlišuje cesty na ty, kam magnezium patří a na ty, kam nepatří. Do této kategorie patřím i já (i když nevím jak moc jsem sportovní :D), takže můžu mluvit za sebe, jako za celou kategorii. S magnéziem lezu těžší cesty, lehké cesty a klasiky lezu pochopitelně bez toho. Cestu si po sobě snažím vyčistit kartáčkem (teda pokud to jde, z tohoto důvodu kolikrát skáču do posledního kruhu, abych slaňoval cestou, kterou jsem lezl). Nikdo z nás nestojí o nánosy mága.
A poslední kategorie patří " Patlalům". Jak to tak bývá, krajní skupiny jsou nejhorší, nejextrémější. Patlal neřeší a patlá. Patlá v trojce i v šestce. Je mu jedno co leze, hlavně že má magnézium. Neuznává tradice, uznává pouze debilní názor, že když viděl na fotce borce nebo kočičku jak leze Xa samozřejmě s MG, tak on může v té své pětce taky prášit. Jaký je v tom přeci rozdíl, jestli leze pětku a nebo desítku, vždyť písek jako písek né? Je v tom obrovský rozdíl! Lézt pětky (např.) se dá za jakéhokoliv počasí, desítky nikoliv. Držet chyty v lehkých cestách se dají vždy a prsty se moc neprojíždějí. V desítce se kdykoliv držet nedají a prsty se sakra rychle projíždí. Lehké cesty leze veliké množství lidí, kolikrát bez soudnosti a nikdo by to nečistil. Těžké cesty leze pár lidí a čistí si to už i pro sebe, aby se to dalo držet... A příkladů a srovníná je víc.
Já sám za sebe mam pískovcové skály rád, ba ještě víc, miluju je. Miluju tu přírodu kolem. Tu vůni. Chodím se do skal procházet i když prší a nebo když mam rest day. Kolikrát seberu odpadek nebo někoho napomenu, když něco ničí. Opravdu si myslíte, že bych lezl s MG kdybych si nebyl jist, že skále neškodím?