5. Článek; Vazari a Ipon

Před pár lety, kdy tito dva bláznivý judisti začínali s lezením, jsem si ani nepomyslel, že by mohli tahat něco v Adršpachu. Jejich kaskadérský kousky na trutnovských stěnách spojený s množstvím krkolomných pádů, nás utvrzovaly v tom, že pokud tito dva přežijí mládí, bude to velká výhra. Ovšem nikdo si neuvědomil, že jejich hlavním sportem je Judo, kde odhodlání, zarputilost a tvrdost je jasnou devizou i pro lezení. Po zimní přípravě nastala letní pískařská sezóna a všichni jsme trnuli, co tito dva vyvedou. Prvním překvapením bylo, že hoši přeskočili několik stupňů a začali rovnou na VIIa-c a to v Adršpachu, kde rozhodně není přemíra jištění. Vazari se „proslavil“ několika velkolepýma tlamama. Asi ta „nejúžasnější“ byla při lezení na Cukrovarský komín, kdy bez průvodce a jen tak podle oka vlítli do cesty, která se zdála být schůdná. Po cvaknutí prvního kruhu bylo nutné pokračovat dlouhým sokolem. Tady měl Vazari rozhodně navrch, protože kdo má sílu vola, leze na sokola. Ovšem sokol začal čím dál méně brát a asi 8m nad kruhem zbyla pro ruce už jen oblá hrana. Pud sebezáchovy by velel co nejrychleji se vrátit, ale u judistů je tento pud nějak vyhaslej a tudíž to Vazari zkusil ještě o kousek výš. No byl z toho takovej polet, že se řítil hlavou dolů a těsně nad zemí se přetočil a lezkama si hrábnul do písku na zemi. Ten den to bylo i na ně dost a šli to oslavit do hospody. Nicméně svou první letní sezónu nějak přežili a postupně stihli vylézt i pár hodnotných cest. V zimě se na stěně do toho opřeli a my jsme začali pomalu žasnout, jak se mění v lezce.
Hrana pádů na Gilotinu VIIIa (IXa)

Tato cesta patřila jednoznačně mezi mé lezecké sny a dříve patřila mezi „ukazatele“ lezecké vyspělosti v adršpašských skalách. Byť obtížnost cesty není příliš vysoká, vytvořil jsem si jakýsi psychický blok a nikdy jsem se neodhodlal do cesty nastoupit. Všechny mé pocity navíc utvrdily mnohé pády mých spolulezců, o kterých jsem věděl, že lezou stejně jako já. Jak se tedy seznámit s cestou a zjistit, zda to vše byly jen mylné obavy? No přeci Vazari a Ipon! Hoši se zmiňovali, že cestu už minulý rok dobyli a to doslova a tento rok by se chtěli pokusit o čistý přelez. Dohodli jsme se tedy na neděli dopoledne. Krásné bylo, že oni dva se sešli už v pátek a cestu si „nanečisto“ přelezli, prý jestli na to ještě maj, aby se zbytečně neshodili. 

Nástupová spára

  Kluci přišli s elánem a s rozhodnutím, že tentokrát to musí dopadnout čistě, tudíž bez pádu a bez stavění. Ipon pustil motivační soundtrack Jamese Bonda i když Vazari toužil radši po Rockym, ale ten nebyl, tak se lezlo v rytmu agenta 007. Vazari naskočil do nástupového komínku a přesně podle hudby stoupal vzhůru. Před nalezením do stěny, suprově umístil lanovici a jistě cvaknul první kruh. Od něho, po několika delších tazích a po přechodu na hranu cvaknul druhý kruh. Cesta byla stále velmi schůdná, ale po přelezení třetího kruhu se mnělo vše změnit u čtvrtého kruhu, kde je oficiálně stavění. Tady Vazari bojoval a snažil se, ale nakonec i jeho psychika povolila a postavením se na kruh byl oblez tohoto nepříjemného místa vyřešen.

Vazari na hraně

 Pár dalších metrů, oblezení pátého kruhu a bylo tu druhé klíčové místo a tedy šestý kruh a hlavně velmi poctivý rajbásek na vrchol. Z tohoto místa znám kupu historek, při kterých ti „chudáci“ šahali na vrchol, koukali na slaňák, ale ani to nestačilo a gravitace ukázala co umí. Vazari lezl opatrně, s rozvahou, ale kousek před vrcholem znejistil a to byla příčina jeho návratu zpět pod šestý kruh. Ten kluk nebyl vůbec otřesenej, naopak, volal radostně do údolí, že už se nebojí a že když se spadne dobře, tak nehrozí to zlomení kotníku jak o něm každý mluví. No co dodat…

Ipon

 

Vazari to nakonec úspěšně vylezl a za ním Ipon a já. No a mé pocity? Pokud se dobře vyspim a budu v dobrém rozpoložení, tak by to i šlo. V této cestě není až tolik míst na váhání a je nutné lézt v psychické pohodě, pak je tato cesta určitě lezitelná.

Přeskokem 3/VIIa na Velkého konšela

Druhá cesta toho dne byla v režii Ipona. Byl jsem vcelku rád, že si vybral tuto cestu, protože před rokem jsme s Néťou utekli z dlouhého nástupového komína a tak jsem nemohli zjistit co nás bude čekat dál. Krom toho tato cesta se jistě leze zejména kvůli trojkovému přeskoku z Malého na Velkého Konšela. Cesta začíná širokým komínem, který lezete zádama na jedné straně a nohama na druhé. Asi po 20m najdete v komíně kruh, což věru potěší. Po cvaknutí tohoto kruhu je nutné malinko nadlézt a přejít z tohoto širokého komína do otevřené spáry Malého konšela, po několika nepříjemných krocích se vysoukáte  na velkou polici, kde ovšem není žádný slaňák ani kruh.Takže dobrou variantou je zaklínit se („zašpuntovat se“) do výlezového komínka a doufat,že vás spolulezec až tolik nevklíní. Z police vede otevřený spáro-komín, musim říct, že první 2m patří mezi opravdu hodně velké oříšky a přebojovat tento úsek čistě chce velké odhodlání. Oficiálně je možné na tomto místě použít stavění, ale všichni jsme to zvládli bez stavění, takže to rozhodně jde. Po traverzu se dostanete do jeskyňky, která je téměř na vrcholu hlavy Malého Konšela.

Přeskok

 Přeskok samotný není až tolik hrůzný, jde o skok na menší platíčko, mírně do podřepu a asi 3,5 metru daleko. Ovšem, když k tomuto přidáte hloubku komína asi 40m, tak to rozhodně slušně pošimrá. Já jsem tam stál ale s Vazarim a Iponem a to jsou Judisti, takže nebylo co řešit. Kluci skočili a jelikož jsem si nemohl dovolit ztropit  scénu, tak jsem to ,jistě s obavama, skočil. Po přeskoku už cesta není vůbec dlouhá a vcelku i lezitelná. Ovšem po předcházejících zážitcích si člověk přeje,aby byl už na vrcholu. Ten rozhodně stojí za to. Je to další nepřehlédnutelná dominanta Adršpachu a společně se Starostovou, Starostou a Štěpánskou korunou tvoří hradbu vysokých impozantních věží. Musim napsat, že obtížnost je velmi zavádějící a byl jsem osobně u toho, když ten, kdo leze standardně IX na písku, měl opravdu velký problémy vylézt toto „ušmudlané“ VIIa. Takže před prvovýstupci z 20.let rozhodně smekám!

No co dodat, Vazari s Iponem se spolu bezvadně sehráli a už vůbec nevypadá, že by měli zhynout ve skalách. Tito kluci maj dobře našláplo lézt ve skalách opravdu hodnotný výstupy, takže jim a vám mnoho zdaru!