Rokoko

V pískovcových oblastech jsou samosebou pískovcové věže a na ty věže vedou cesty. Některé jsou lehké, některé těžší a ty ostatní jsou těžké. Někde je těžká cesta jedna a někde jich je víc. Dokonce jsou i věže, kde těžkých cest je spousta. Takovéhle "epicentrum" těžkého lezení má skoro každá oblast. Na Prachově mají Smítkovu věž, v Příhrazech to jsou třeba Železné věže, v Labáčku na Pravém to je třeba Zrdcadlo, nebo Trůn, či snad Růžovka? to radši nechám na místních... v Teplicích to jsou celé Chrámovky, v Ádru by to Karlík mohl být. Na Křižáku to jistě Rokoko je. Hlavně teda jeho jihozápadní stěna, kterou už v roce 1967 cestou s názvem Renesanční protnulo trio I.Vojtek, J.Čáp a J.Donát. To mi přijde na tu dobu jako dobrý výkon. Tenkrát u druhého kruhu stavěli a tím vyřešili nepříjemný nález do žlábku. O rok později do Ádru poprvé zavítal pozdější spárový král, kterému se Cikán přezdívá. Po rychlém přelezení nejvážnějších cest na "kopci" došli i pod Renesanční. Protože měl se spolulezcem neúplné informace, nalezl do cesty  nevědomky o stavění u druhého a přelezá čistě. To považuji za ještě větší výkon. To byl vlastně takový první impulz ke "sportovnímu lezení" na Rokoku. Na ty pravé extrémy si však Rokoko muselo ještě pár let počkat. O šest let později vzniká pod rukama Miloše Noska, Petra Mocka a Jiřího Čejky nová cesta v pravé části stěny s názvem Sumo Sumo. Cesta má jeden kruh a stavělo se od něho. Dnes se nikomu nechce šlapat kamarádovi po ramenou a hlavě, takže se to leze čistě. Na začátku prázdnin v roce 1978 přichází pod stěnu velmi úderná dvojice, Igor Koller a Stanislav "Cikán" Lukavský. Pro svůj prvovýstup si vybírají krásnou linii vpravo od Renesanční. Nastupují do stěny a lezou dlouhou délku až do díry, z které osadí první kruh. Od něho se jim nedaří odlézt čistě, postaví ze sedačky a převisem lezou k hodinám Jednooké varianty, kterou pokračují k vrcholu. Tak vzniká Sbohem armádo. Pro představu, jak veliký to byl tehdy výkon. Kruh je zhruba ve 12 metrech, nevratný krok děláte tak v 8 metrech jištěni na uzlíčku nevalné kvality, pod váma je "krásný" kámen a kořeny... Je to jedna z mála cest, kterou jsem lezl jaksi v tranzu. Připomínám, že já měl sedák, lezečky... Co na tom, že dnes se to leze čistě. Pro mě obdivuhodný čin. Osumdesátá léta na Rokoku otevírá Jaroslav "Piskoř" Houser, Miloš Rain a Jaromír Jirásek poctivou pískařinou s názvem Piskopády. V roce 1983 přichází lezecký fenomén Tomáš Čada, který tomu příštích 10 let na Rokoku vládne těžkým krokem. Cestou Taekwondo otevírá pravou část stěny. O rok později dělá hned v pravo Karate s Bohumírem Machem a Radkem Myškou. To už je na řadě rok 1985 a sním trojka skvostů. Jedná se o Den trifidů, Salto mortale a Dr. Maxe. Dobře jištěné, těžké a jasné linie. Čadis je hned přelézá stylem RP. Den trifidů přelézá o dva roky později dokonce freesolo.

Tomáš Čada ve své cestě Salto mortale  Foto: starý průvodce

V 86. tém roce zabírá další linii a tím vznikne Evergreen. Bouldry se dělají na smyčce v hodinách a celkově je to taková větší pískařina. Do roku 1990 je celkem klid, nejspíš se víc lezlo než tlouklo. To se ale v 90. tém změnilo. Tento rok byl nejsilnější na desítky. Vznikly tu 4. Hned v dubnu Čadis osazuje nýt do spádnice cesty Taekwondo a vzniká těžší direct nástupová varianta s názvem Boží hod. Vedle toho C.Smith odlézá od kruhu Taekwonda do Dr. Maxe a udělá elegantní propojku-Batchkory boys. Celé tomu dá korunu Jindra Hudeček. Od nýtu Božího hodu bouldruje ke kruhu od Taekwonda a odlézá do Dr. Maxe. Vzniká přísná propojka propojky-Kudy Hudy? Nutno podotknout, že je to pořád pěkná linie.

Míra v Bačkorách

Čtvrtá desítka vzniká pod kladivem a rourákem Lubomíra Beneše. Má krásný název Vítejte v absurdistánu. Je to parádní linie ve které vás potká těžký prstový boulder.

Vítejte v absurdistánu Foto: P.Lisák

V tomto roce vzniká nejtěžší IXa na Rokoku, Hledání obtíží. Na svědomí to nemá nikdo jiný, než "zase" Tomáš Čada. Cestu jsem nedávno zkoušel a zastavil mě hned dlouhý přešah u prvního ringu. Každopádně si dost užijete i v trhlinkách mezi 3. a 4. kruhem.
Nezbývalo už nic jiného, než za A- narovnat Sbohem armádo hladkou plotničkou a za B- Udělat cestu mezi komínem a Dnem trifidů. Obojího se ujmul opět Tomáš Čada a Alberto. V roce 93 tak vznikla Přímočará varianta a super cesta Gotická linie. Tím prakticky otevírání nových směrů v jihozápadní stěně Rokoka zkončilo. I když jeden projekt je ještě rozdělný vedle Salta, uvidíme co s tím kluci provedou.... A co takhle propojka z Kudy Hudy? do Absurdistánu... Vlastně by to na tom Rokoku ještě mohlo trochu ožít!