Jeden z mnoha

V pátek po worku do Ádříčku, stihne se tak cestička, dvě a šup, šup k Le Peňákoj. Po půlnoci slalom na parkáč, spát do altánu. Sobotní ráno je zajímavé. Trošku hlavobol, kafíčko na terásce to srovná a odchází se do skal. Po lézu přichází na řadu koupačka v písáku. Je sobotní večer a všichni slyšíme to volání fousáče ... Cestou k Le Peňákoj se stavíme u Peteho na plzíňku. A už šupajdíme na Krákoše. Od Peňáka obřák na parkáč, znovu do altánu. Někteří usnou po cestě, jiní dojdou dál než chtěli ... Nedělní ráno je ještě zajímavější než to předchozí. Co se dělo večer si můžeme jen domýšlet ... Co je jisté, že musíme do skal. A tak jdeme .... Večer, už je smutnější. Někdo jede domů a někdo zůstává ...
Tak tohle je víkendová klasika... Víkend o kterém budu psát, byl stejný s tím rozdílem, že ve skalách jsme vybírali, pro nás netypické cesty ... Netypické už proto, že ruce byly víc ve spárách, než aby plácaly hrany ...
Snad stim přišel i Míra, prý by chtěl lézt něaké spáry, ale radši nejdřiv na laně. Já lezl spár jen pár. A to taky na laně. Ale jednou to přijít muselo. Nakonec jsem něco vybral na doporučení od Čajdy a  Brožíka. Děkuju kluci.

Jak že se tam ta ruka dává ?  Foto by Koštis

První spára vedla na Paraván v Teplických skalách. Na 30 metrů dva kruhy a velké hodiny. Samozřejmě dáte i neaký ty pentle, bambule na výlez se hodí. Klasifikace je u této cesty VIIb. Myslím si, že je to lehčí spárové VIIb. Takový Cikán by to dal za V a kruh by jste nepotkaly ... Sečteno, podtrženo: nádherná cesta ve spáře, kterou můžu jen doporučit.

Žába na jedničku ...

Cesta k prvnímu ...

I když se to nezdá, nejsem ani v půlce ...

Míra elegantně stoupá ...

Po lézu v Teplicích přejíždíme do Ádru. Chceme ještě něco stihnou před koupačkou. Něakou spáru samozřejmě. Brožík na naučení doporučoval spáru na Džbán, která vede z druhé strany věže. Je to nedolezený projekt, ale těch 10m spáry k prvnímu kruhu je vážně ukázkových. Navážu se a jdu. Beru jen bambuli a kevlárek. Do rozšíření koloběžka, potom boj. Bylo fakt vedro a .... zkrátka, ještě že jsem měl ten kevlárek na nahození kruhu. Lepší živý prase než mrtvej hrdina ...

Příprava ... Foto by Koštis

Kruh je blízko a přeci ještě daleko
Foto by Koštis

V neděli se šlo na klid do Ádru. Karel nám vytáhnul Tréninkovku a Alčí si vytáhla Starou cestu na Batchus. Tu jsem vylezl o pár týdnů dřív na OS. Přelez stavění je pro nespáraře zajímavý.
Pár spár jsem do konce sezony ještě stihnul. Docela mě to chytlo a příští sezonu tomu dám víc.

Mám jednu ruku dlouhou

Tak to je název nejtěžší cesty, na jejiž výrobě jsem se letos podílel společně se Samešákem a s Kubou Jandíkem. Cestička se nachází na Křižáku a vede na věž s názvem Lev. Je to vlastně taková nástupová varianta do cesty od Alberta, kterou udělal také letos. Jeho cesta nastupuje přez dva kruhy spárou až na hranu k obrovským erárním hodinám, zde se sluší poděkovat mladému Mrázovi za obětavou práci při jejich provazování. Dál pokračuje po hraně kolem dalších třech kruhů... " Jenže na hranu by se dalo možná dostat i stěnou z prava", pomyslíme si a už na sebe oblíkám sedák a beru háčky, navrtáváky, kladívko a za sebe cvakám " rípku " pro vytažení vrtačky. Obout lezečky, naprášit a začít stoupat nedotčenou skálou ... vždy je to stejné a přesto jiné. Mam rád ten pohyb do neznáma jak při prváčích, tak u OS pokusů. Po pár metrech lezení v jemném sokolíčku dolezu do dirky na 3 prsty. Je čas sednout a dát první kruh. Slejzám krok do lišty, položím na jí háček, dvakrát ťuknu dlaní a pomalu sedám. Drží ! Příjemné překvapení. Teď už to jde jak po másle. Rychle natlouct navrtávák, přesednout do něho, vytáhnout vrtačku a vrtat díru pro kruh. Po pár minutách už temuju kruh hřebíkama, pád to snad udrží. V rámci šetření špiček do pistole se to zalepí potom vše najednou.

Vrtání díry pro první.

Temování kruhu hřebíkama ...

Teď je řada na Samešákovi, já jedu dolů a na scénu přichází on a jeho umění. K prvnímu koloběžka, boulder od prvního po pár pokusech pouští. Zaleze do díry a z " nouhendu " zavrtává. Je to Mistr, takže kruh má hned a s domněním, že jde o kruh poslední, rovnou lepí. Po ztvrdnutí lepidla, přicházím na řadu s odlejzáním. Zhruba dva metry nohama nad kruhem narážím na boulder s kterým se ani nestihnu seznámit a letím dolů. Samešák trochu nadojil, takže končím těsně nad zemí. Dám ještě jeden pokus, který končí už výš nad zemí. Rychlé střídání stráží a už se houpe i Samešák nad zemí. Po pár pádech udrží sokolíka, který je fakt daleko ( viz. název cesty), pár temp, "spomalovací" smyčka a je u hodin Albertovi cesty. Od nich  zkouší Kuba, ale bez úspěchu stejně jako já. Nakonec boulder Samešák skokem vyřeší. Po dalších dvou kruhách je hore a hledá slaňáčik. Ten nikde, takže slejzá k poslednímu. Už od mého pádu těšně nad zem jsem pro přidání jištění, děláme přeci cestu pro lidi né? Naneštěstí došla baterka. To hned vyřeší rourák, který si pujčuju od Aleše Morávka. Dělá cestu s pozdějším názvem Agent Sojka. Pujčení je časově omezené ( taky potřebuje dát kruh) a tím vzniká rekord ve vyhloubení díry ... Asi 7 minut ... zalepím borhák a jedu dolů.
Tak takhle vznikala jedna krásná cesta. A klasa ? Někdo říká, že na RP by mohlo být Xa jiný zase, že IXc pro krátké a IXb pro dlouhé. Mě je to osobně jedno, hlavně že je to fajn, zajištěná cesta a že se leze.
P.S. Vpravo od této cesty máme super projekt ve kterém jsem mrsknul asi 17 metrů vzduchem. Ponaučení zní : ze spáry se dá vypadnout a nevěřte bambulákům ...