čtvrtek 27. prosince 2012

" Frankenjura stajl podruhé "

Na jaře jsem byl poprvé ve všemi tolik oblíbené Juře. Bylo to fajn, ale píseček je u mě pořád na prvním místě. Jenže co když je už mokro? Odpověď zní jasně. JURA!
Takže v pátek po práci vyrážíme směr Jura ve složení, já, Brťák, Míra, Koštis a Dejv. Jedeme jen na vejk, ale i to je fajn. Tomík vylezl jedno 9- a tuším 8+ na OS. Míra dal kupu 8- sek a krásně pobojoval v 9- ku. Tomík, ale tentokrát Brťáčik dal jednu 9 a pak pro něho spoustu lehčích cest (vše do 9 ). Dejv lezl jako vždy parádně. Dost poctivou 8- ...kou začal na Flash a pokračoval ve sběru. Já jsem měl sobotu dost zakletou, snad ve všem jsem spadl. Pokoušel jsem pár 8- sek na OS a Flash. Marně. Hned ta první byla prý dost poctivá a uznávám na rozlez nic moc. Neděle byla lepší. Dal jsem Kurzes Rennen. Průvodce píše 8 a druhý 8-. Pro mě něco mezi. V klase se nevyznám, ale každopádně boulder od posledního k řetězu byl parádní. Horší boule levou, rychle lepší boule pravou a vypálit k řetězu do polomadla...



Koštis v 9-/9

Lezení probíhalo pod přísnou kontrolou  foto: Koštis
Takže do Jury zase na jaře. Třeba se tam potkáme !

středa 28. listopadu 2012

Jeden z mnoha

V pátek po worku do Ádříčku, stihne se tak cestička, dvě a šup, šup k Le Peňákoj. Po půlnoci slalom na parkáč, spát do altánu. Sobotní ráno je zajímavé. Trošku hlavobol, kafíčko na terásce to srovná a odchází se do skal. Po lézu přichází na řadu koupačka v písáku. Je sobotní večer a všichni slyšíme to volání fousáče ... Cestou k Le Peňákoj se stavíme u Peteho na plzíňku. A už šupajdíme na Krákoše. Od Peňáka obřák na parkáč, znovu do altánu. Někteří usnou po cestě, jiní dojdou dál než chtěli ... Nedělní ráno je ještě zajímavější než to předchozí. Co se dělo večer si můžeme jen domýšlet ... Co je jisté, že musíme do skal. A tak jdeme .... Večer, už je smutnější. Někdo jede domů a někdo zůstává ...
Tak tohle je víkendová klasika... Víkend o kterém budu psát, byl stejný s tím rozdílem, že ve skalách jsme vybírali, pro nás netypické cesty ... Netypické už proto, že ruce byly víc ve spárách, než aby plácaly hrany ...
Snad stim přišel i Míra, prý by chtěl lézt něaké spáry, ale radši nejdřiv na laně. Já lezl spár jen pár. A to taky na laně. Ale jednou to přijít muselo. Nakonec jsem něco vybral na doporučení od Čajdy a  Brožíka. Děkuju kluci.

Jak že se tam ta ruka dává ?  Foto by Koštis
První spára vedla na Paraván v Teplických skalách. Na 30 metrů dva kruhy a velké hodiny. Samozřejmě dáte i neaký ty pentle, bambule na výlez se hodí. Klasifikace je u této cesty VIIb. Myslím si, že je to lehčí spárové VIIb. Takový Cikán by to dal za V a kruh by jste nepotkaly ... Sečteno, podtrženo: nádherná cesta ve spáře, kterou můžu jen doporučit.

Žába na jedničku ...

Cesta k prvnímu ...

I když se to nezdá, nejsem ani v půlce ...

Míra elegantně stoupá ...
Po lézu v Teplicích přejíždíme do Ádru. Chceme ještě něco stihnou před koupačkou. Něakou spáru samozřejmě. Brožík na naučení doporučoval spáru na Džbán, která vede z druhé strany věže. Je to nedolezený projekt, ale těch 10m spáry k prvnímu kruhu je vážně ukázkových. Navážu se a jdu. Beru jen bambuli a kevlárek. Do rozšíření koloběžka, potom boj. Bylo fakt vedro a .... zkrátka, ještě že jsem měl ten kevlárek na nahození kruhu. Lepší živý prase než mrtvej hrdina ...

Příprava ... Foto by Koštis

Kruh je blízko a přeci ještě daleko
Foto by Koštis
V neděli se šlo na klid do Ádru. Karel nám vytáhnul Tréninkovku a Alčí si vytáhla Starou cestu na Batchus. Tu jsem vylezl o pár týdnů dřív na OS. Přelez stavění je pro nespáraře zajímavý.
Pár spár jsem do konce sezony ještě stihnul. Docela mě to chytlo a příští sezonu tomu dám víc.

pondělí 26. listopadu 2012

Mám jednu ruku dlouhou

Tak to je název nejtěžší cesty, na jejiž výrobě jsem se letos podílel společně se Samešákem a s Kubou Jandíkem. Cestička se nachází na Křižáku a vede na věž s názvem Lev. Je to vlastně taková nástupová varianta do cesty od Alberta, kterou udělal také letos. Jeho cesta nastupuje přez dva kruhy spárou až na hranu k obrovským erárním hodinám, zde se sluší poděkovat mladému Mrázovi za obětavou práci při jejich provazování. Dál pokračuje po hraně kolem dalších třech kruhů... " Jenže na hranu by se dalo možná dostat i stěnou z prava", pomyslíme si a už na sebe oblíkám sedák a beru háčky, navrtáváky, kladívko a za sebe cvakám " rípku " pro vytažení vrtačky. Obout lezečky, naprášit a začít stoupat nedotčenou skálou ... vždy je to stejné a přesto jiné. Mam rád ten pohyb do neznáma jak při prváčích, tak u OS pokusů. Po pár metrech lezení v jemném sokolíčku dolezu do dirky na 3 prsty. Je čas sednout a dát první kruh. Slejzám krok do lišty, položím na jí háček, dvakrát ťuknu dlaní a pomalu sedám. Drží ! Příjemné překvapení. Teď už to jde jak po másle. Rychle natlouct navrtávák, přesednout do něho, vytáhnout vrtačku a vrtat díru pro kruh. Po pár minutách už temuju kruh hřebíkama, pád to snad udrží. V rámci šetření špiček do pistole se to zalepí potom vše najednou.

Vrtání díry pro první.

Temování kruhu hřebíkama ...
Teď je řada na Samešákovi, já jedu dolů a na scénu přichází on a jeho umění. K prvnímu koloběžka, boulder od prvního po pár pokusech pouští. Zaleze do díry a z " nouhendu " zavrtává. Je to Mistr, takže kruh má hned a s domněním, že jde o kruh poslední, rovnou lepí. Po ztvrdnutí lepidla, přicházím na řadu s odlejzáním. Zhruba dva metry nohama nad kruhem narážím na boulder s kterým se ani nestihnu seznámit a letím dolů. Samešák trochu nadojil, takže končím těsně nad zemí. Dám ještě jeden pokus, který končí už výš nad zemí. Rychlé střídání stráží a už se houpe i Samešák nad zemí. Po pár pádech udrží sokolíka, který je fakt daleko ( viz. název cesty), pár temp, "spomalovací" smyčka a je u hodin Albertovi cesty. Od nich  zkouší Kuba, ale bez úspěchu stejně jako já. Nakonec boulder Samešák skokem vyřeší. Po dalších dvou kruhách je hore a hledá slaňáčik. Ten nikde, takže slejzá k poslednímu. Už od mého pádu těšně nad zem jsem pro přidání jištění, děláme přeci cestu pro lidi né? Naneštěstí došla baterka. To hned vyřeší rourák, který si pujčuju od Aleše Morávka. Dělá cestu s pozdějším názvem Agent Sojka. Pujčení je časově omezené ( taky potřebuje dát kruh) a tím vzniká rekord ve vyhloubení díry ... Asi 7 minut ... zalepím borhák a jedu dolů.
Tak takhle vznikala jedna krásná cesta. A klasa ? Někdo říká, že na RP by mohlo být Xa jiný zase, že IXc pro krátké a IXb pro dlouhé. Mě je to osobně jedno, hlavně že je to fajn, zajištěná cesta a že se leze.
P.S. Vpravo od této cesty máme super projekt ve kterém jsem mrsknul asi 17 metrů vzduchem. Ponaučení zní : ze spáry se dá vypadnout a nevěřte bambulákům ...

pondělí 23. července 2012

" Frankenjurastajl po prvé "

" Tys ještě nebyl v Juře jo ? Jak můžeš žít ? " Podobný hlášky jsem slýchával, když jsem někde řekl, že jsem nebyl v Juře. A protože mě to říkalo pořád víc a víc lidí, domluvili jsme vejlet do Jurskejch lesů. Odjezd jsme naplánovali na středu po práci. Čtvrtek a pátek byl svátek, takže ideální možnost prodlouženýho vejku. Cesta probíhala poklidně až do doby, kdy Tom na benzínce vytáhl rum, co mu zbyl z Ádříčku. Slovo dalo slovo a už se to ředilo s colou ...

Náš dream team  foto: Koštis
Na místo jsme dorazili kolem půlnoci a hurá se ubytovat do jeskyně. První noc byla boží, pršelo a nám to nevadilo, protože jsme věděli, že i tak si zalezeme. Ráno jsme u snídaně vybrali vhodnej sektor vzhledem k počasí a to "  Schlossbergwände ".

Náš apartmán  foto: Míra
Na rozlez dvě šestečky a hned v tý první jsem musel jeden krok zabrat. Mája dokonce spadnul. Kluci zkoušeli pár 8- sek . Tomáš Onsightoval jako šílenej ( nejen první den , ale po celou dobu zájezdu ). Ještě před deštěm jsme s Májou stihli krásnou cestu " Fight graffity " 7-. Potom totál slejvák, takže se šlo pod dach. Nejdřív jsme zevlovali a čekali. Po čase jsme usoudili , že je čas lézt. Tomáš šel zkusit " Dalu" za 8+/9-. Proběhl to v AFíčku a řada přišla na Samešáka. Spodek byl mokrej, tak se rozhodnul pro nástupovou variantu z leva s názvem " Invading Dala " taky za 8+/9-. Prošel v AFu a pustil Míru, kterej si to taky zkroknul. Potom mě ukecali do pokusu. V AFu docela rychle dávám, pokus o kus ale nedávám. To kluci se snažili pěkně. Tomík dává asi z druhýho, Samešák tak na třetí a Míra nešťastně padá pod topem ... Škoda ! Na dolez jsme s Májou dali ještě " Harryho Pottera " 7- a jelo se vařit véču.


Samešák a " Invading Dala " 8+/9-  foto: Koštis

A můj pokus  foto: Koštis
Po véčeři se to trošku zvrtlo a k moci se dostaly 3 lahve červeného a "Magistr ". Alespoň mě druhej den  ráno výrazně diktovaly tempo.
Po snídani jsme se vydali do sektoru s názvem " Rote Wand ". Na rozlez krásná dlouhá 5+ , kterou si pak Peťka sama vytáhla a shybařská 7-. Tom dává 8+ na OS. Následoval přesun do jiného sektoru. Po příchodu jsme zjistili, že je zavřený kvuli ptákům. Rychlej přesun do sektoru " Rolandfels ". Tam nádherná skoro 30- ti metrová 7+ ka. Míra OS, já Flash a Mája bohužel dojel na vytrvalost. Samešák zkoušel 8+ a asi jednou sednul. Na závěr dne jsme si s Májou dali 7 vedle. Můj pád pod topem byla jasná známka únavy. Dole koupačka v nejstudenější vodě na světě :-D a hurá hledat spaní. Nakonec jsme dojeli až za druhou posádkou z Trutnova ve složení Dejv, Drťa, Klárka a Karel.
V noci zase pršelo. Ráno jsme vyrazili směr " Soranger Wand ". Tenhle sektor je menší a cesty tam jsou spíš ve vyšších obtížnostech. Na rozlez 6+. Dál následovalo krásný 7- v sokolíku, potom 7 a nakonec 8-. To jsem dal bohužel až na druhej pokus. Překvapil mě Mája, ve fleši spadl až u posledního. Na druhej to ztrestal. Tom se mezitím pustil do 9-. AF to projel celkem rychle. Pokus o kus nedával a na řadu přišel Samešák. Už 2 pokusem vypadal hodně nadějně, ale zkleplo ho to, a proto dává asi na čtvrtej.

Samešák workuje v Pickelsau 9- foto: Koštis



Míra ještě přelejzá na OS 7+ a jedeme do jeskyně. Cestou jsme se stavili v obchoďáku pro "stejky" na večeři a kluci pro vínko, ale toho já se už neúčastnil.
Poslední den jsme zvolili sektor " Edelsteine ". Konečně jsem pozval tu Juru jak o ní každej mluví. Hluboko v lese ukrytá skála. Někde pěkně zašlemená. Na rozlez přísný 6+ si dávám. Mája padá. Doma koukám na lezce a ten káže 7. Souhlasím, docela jsem se v tom kroutil. Potom začíná pro změnu pršet. Utíkáme pod dach. Míra smahne 7+ na OS, já zbytečně na druhej a Mája vpodstatě taky.

Kapkama se proplejtám ... v 7+ ce  foto: asi Míra
Tom jde zkusit klasiku od Milana Sýkory s názvem " Ohne namen " průvodce říká 9-/9. Prvním krokuje a maluje. Nechá se spustit, chvilka restíčku a jde na vostřáka. Jurskym lesem se line zloba v podobě naprosto betonovýho Koštise a za mohutnýho řevu to posílá. Odměníme ho potleskem.

Pan BETON v Ohne namen foto: Samešák


Míra se pouští do 8+ a skoro dává na OS. Druhym pokusem to ztrestal. Tom dává ještě tuhle cestu na flash jako třešničku za Ohne namen. Pak jdu na pokus já a padám u třetího. V AF skoro, ale není kůže a kašlu na to. Hodím pěknou tlamu od řetězu a končím. Naše představení uzavírá Mája , který dal hodně slibný pokus . Hodil taky krásnou tlamu. Koštis jde pro presa a jedeme domů.


Nohama jsem vždycky uměl ... já a 8+


A Mája byl můj žák ...

Mája v 8+
Cesta domů krásně utíkala. A jura byla fajn, alespoň už můžu říct, že jsem tam byl ....

sobota 19. května 2012

Sbohem armádo

Tak jako všude i na písku jsou cesty odjištěné, míň odjištěné a dost morálové ... to je příklad cesty s názvem " Sbohem armádo ". Vede na Rokoko a udělal jí Igor Koller a Cikán v roce 1978. Tenkrát stavěli od kruhu, připsali tomu klasu VIIIb a přidali vykřičník. Od kruhu se to zdálo lezitelné i bez stavění a tak bylo jen otázkou času, kdy to někdo dá volně. To se stalo. Nyní to je čistě lezená cesta za IXa s vykřičníkem. Minulej rok jsem v ní jistil Jiříka při jeho přelezu. Neodolal jsem možnosti si to dát na laně. Byl jsem překvapenej, že jsem to vylezl hned bez odsedu. V tu chvíli se mě v hlavě zrodila myšlenka na přelez ... Ten se konal 19.4.2012 a tady jsou něaký fotky a videjka .



Já a Radis



Ke kruhu ještě kousek ...


středa 28. března 2012

Konečně jaro

Zima utekla rychleji, než to bývá zvykem a já s Péťou jsme valili na Ostaš. Na kalendáři bylo 15.3. a pro nás to bylo první letošní lezení venku. A jaký to asi bylo se možná dozvíte z tohohle fotoreportíku ...

Cestou na paseku jsme potkali sníh, hodně sněhu ...

... ani po zimě moc neberou ...

... trochu to očistit ...

... a oplácat ...

... aby mohl jít Péťa na pokus ...

... mistr kříže ...

... pohlídat nohy ...

... a dobře nabrat oblou lištu ...

... pan patička ...

... zamířil a skočil ...

... a ukázal , že je spíš pan beton ...

... to se potvrdilo tím ...

... že vše dal z první ...
... zatím co já ...

... jsem dával pokus za pokusem ...

... ale za to jsem si krásně zalezl ...

... a prsty protáhl.
No a nakonec přidávám videjko, který Péťa nazval " Špatnej pokus "  .

sobota 28. ledna 2012

A další sezona je pryč ....

Už je to tak, rok 2011 je za náma a snim i pískařská sezona. A o tom, jaká byla, se pokusim napsat pár řádků.
Do skal jsem se poprvé dostal 5.3. a to na Panťák. Hned první lezení bylo docela úspěšný, protože jsem vylezl " Interviu ". Hned za tejden jsem byl na Panťáku zas a padla cesta " Maestro ". Tím se sezona odstartovala naplno. Chtěl jsem se soustředit hlavně na lano, takže jsem byl jen dvakrát bouldrovat. Další cestička z které jsem měl radost má název " Saigon " a nachází se na Ostaši. Dal jsem ho z druhýho pokusu. To odpoledne bylo fajn. Byl jsem tam z Evičkou, která dala hodně dobrej pokus právě v " Saigonu ".
V půlce dubna jsem poprvé lezl " Ďábelskou variantu " na Křížovýho krále. A v ten den se zrodil další sen - vylézt to na kus. To se mě podařilo až v druhý půlce května. Ten den bylo docela teplo. Na boulder u prvního jsem potřeboval asi 3 pokusy. Radost to byla obrovská. Podle mě poctivý IXb.
18. narozeniny jsem oslavil v Labáčku, kde jsem byl poprvé. Totálně mě natchlo tamní lezení a atmosféra, a proto jsem se tam musel vracet. Celkem jsem tam byl pětkrát. Z cestiček, který mě fakt udělaly radost bych jmenoval: "Sněžný muž" OS, "Pepek námořník" OS, "Hák za hákem" OS. Nadruhou stranu se i něco nepovedlo, jako např flash "Písečný bouře" nebo  "Pekelnej rej".
1.5. jsem se podílel na prvnim pořádnym prváči. Zalepil jsem svůj první kruh. A vznikla cesta "Majáles" VIIIc ? Zatím nevím o nikom kdo by to zkoušel, tak hurá do toho.

Majáles foto: Koštis
Začátek května jsem krokoval  "Známku panku". I jsem to na laně s jedním odsedem vylezl. Ale nakonec jsem toho nechal. Došlo mě že nemá cenu to hrotit. Desítky jednou přijdou a proč zbytečně olejzat ty krásný kyzíky ... V půlce května jsme s Georgem - JP udělali další 2 nový cesty na Kopci. "Kroužkování" je taková klasika, náročný lezení v mírně převislý širočině. Jen tak, tak jsem to za JP- čkem vyfuňěl. Za to " Doggy style" je krásná stěnovka a určo jedna z nejdelších cest na Kopci.
Taky "Šmíráka" jsem do Himaláje zkusit zašel. Po zimě to bylo docela špinavý. Rychle jsem to proběhl v AFu, stim že pro eRPé si zajdu. Jednou jsem tam pro něj byl, ale nedal jsem to. Plán na letošek...

Nástup do Šmíráka


Mezi druhým a třetím kruhem


Zapínání druhýho kruhu v Útoku jagančat
Další fajn cesta, co se mě povedla přelézt byla " Doba masopustu" na Kopci. Myslim si že to moc lidí neleze a OS " Poštolčího volání" mě krásně uzavřel den.
Začátek června jsem trávil v Ádru, převážně v Himaláji a za Stránskejma.Vyhlídnul jsem si "Černestova košťata" , kolem kterejch jsem dlouho chodil. Na OS to nedopadlo, takže na druhý pokus ... Nádherná cesta. Další cestičku jsem viděl na videjku od DŽC a jmenuje se " Cesta starého severína". Líbil se mě bouldřík u prvního, tak jsem jí šel zkusit. Na flash to nepustilo, takže zase na druhej, což je škoda. Není to tak těžký. 

Péťa a Cesta starého severína

Pod třetím kruhem
V půlce června jsme s JPčkem a Péťou Moravcem udělali další cestičku " Výkřik blonďatý opice". Hned den po tom jsem s Péťou lezl svojí první velkou klasiku v Ádru a to "Údolní hranu" na Štěpánku. To bylo velký dobrodružství už jen proto, že jsme to lezli na 5 dýlek a nad poslednim jsme asi udělali svojí variantu.
Čas běžel a dva měsíce volna se rychle přiblížily. Snažil jsem se to něak kombinovat s prací. To se docela povedlo, takže jsem lezl co to šlo. Bohužel to občas stopnulo počasí. Střídal jsem Kopec, Ádr a Teplice. Taky jsem poprvé zavítal na Hejšovinu. Jel jsem s Růžou a to je znalec. Parádně jsme si zalezli a konečně jsem flashnul IXa -čko...

Dejv v novince s názvem Zflekubend

Chytání je jistota

Růža v cestě Gorbův pád
Začátek srpna patřil jednoznačně Teplicím. Konečně jsem dal na kus "Stroboskop" a " Konec konců". Krásně jsem si taky zalezl v " Rajbyku". Radis mě taky vytáhl na Ostaš a nahnal mě do " Tepu života" a za to mu děkuju. Nádherná cesta ... Taky " Citovou investici" jsme zkusili. Famozní hrana a pro mě další restík na letošek. Dál jsem v srpnu stihnul Labáček. A hlavně, hlavně byl Horolezeckej fesťák. Tam jsem měl první dva dny "mega job" v Hudy kamionu a další 2 dny se užívalo. Bylo to ještě lepší než jsem čekal. V sobotu jsem byl  na Chrámovkách s Danim Andradou, kterej tam lezl s tim našim Danym. Bylo fajn ho pozorovat jak si během pár kroků zvyknul na písek a dál už to sázel jako by tu vyrostl. Jsem rád, že jsem mohl vidět lézt takovou osobnost cesty který sám znám, ale i ty cesty pro který žiju.

Dani Andrada v cestě Baron prášil foto: Zdenička ( použito z Danyho galerie)

Dani Andrada  foto: Zdenička (použito z Danyho galerie)
Další pro mě zlomovej přelez byl přelez cesty " Pod slaněním" na Očko ( cesta se jmenuje jinak, je to novinka z letoška a nevím název ani klasu). Je to nádherná nekřižácká cesta, kterou jsem zkoušel už v květnu. Tenkrát jsem byl totálně temnej. Až 4.9. to padlo.
Na Očko jsem se vrátil pro "Slunečnou", kterou jsem chtěl přelézt bez stavění. Růža říkal, že to je docela lezení. Nelhal! Na OS jsem to jen tak, tak ukočíroval. Ale bylo mě jasný, že když spadnu  v divnym šahu do díry a následně v divnym žlábku, bude to zem. A proto už asi nikdy víc.
To už tu byl říjen, kterej přinesl krásný počasí a hlavně super teploty. Byl jsem převážně v Teplicích. Za Jirkou jsem se kouknul do "Hry a plácanou" a do " Rodea".  Taky " Nebe nezná vyvolených" jsem musel zkusit. Dokonalá cesta. Pokus o kus mě čeká letos. 14.10. jsem byl s Růžou na Chrámovkách a dal jsem " Apollo 13" v AFu. Další sen byl na světě. Hned druhý den ráno jsem to na rozlez musel zkusit. A dopadlo to !!! Ten pocit po přelezu nejde popsat! Abych se zapsal do knížky musel jsem čekat 10 minut než mě odteče.Bylo to neskutečný. Totální euforie. Prostě nejlepší den v životě!!! Zbytek dne jsem už nelezl a snažil jsem se pochopit to, že jsem to vylezl. Apollo vpodstatě uzavřelo mojí sezonu. Párkrát jsem pak do skal ještě šel, ale už bez větších ambic. Za Jirkou jsem akorát lezl "Gotický mlíko", což mě přišlo hodně těžký. Jirka v tom ale zabojoval parádně....

Radis v Apollu 13, fotím ho já foto: Dany
Tak tohle byla moje sezona na písku.
A v číslech: vylezl jsem asi 320 cest a ve skalách jsem byl asi 108 dnů.
Moc děkuju všem spolulezcům !