Merveilleux pays

Jako každý rok je po sezoně na písku pár týdnů volných, než napadne sníh a tím pádem začne i práce. Jenže co stím? Tuhle otázku jsme řešili z předstihem už na podzim ve skalách, takže na tohle "prázdné" období jsme naplánovali lezeckej trip do Francie, konkrétně oblasti Seynes a mega klasiku Buoux. Vyjížděli jsme 9.11. z Kafírny v Trutnově ve složení Tom a Míra Koštisové, já a Martinka, kterou jsme nabírali v Praze. Cesta docela utíkala a byla poklidná až do 3. hodiny ránní. To jsme totiž zajeli na odpočívadlo v německu a píchli jsme. Rychle vyházat celej kufr a vyměnit kolo za rezervu. Chvilka zdržení a už jsme zase frčeli za lezením. Parádní atmosféru v autě trošku narušil fakt, že čim jsme byli blíž Seynes, tim víc pršelo. Naštěstí nás optimismus nepřešel. Kolem 12 jsme dorazili na místo. Přestalo pršet, takže jsme se zabydleli, najedli a vyrazili jsme se podívat do skal. Skála byla ještě trošku mokrá (občas trošku úplně mokrá), i přes to jsme vlítli do prvních cest. Seznamovačka byla rychlá, 2 cesty a útěk ke stanu. Večer menší RUM párty. Ráno brzo do skal. Na rozlez dlouhá plotnička, potom pokus o "drsný" 6b+ kde Tomík dvakrát po hlavě letěl ... Prostě párty ve skalách odstartovala a pokračovala dalších 7 dnů ...

Krásné ráno a pohled na pravé sektory Seynes

Každý den probíhal skoro stejně, ráno snídaně a do skal, pár cest, občas pokus v něčem těžším. Po lezení se muselo jet nakoupit jídlo a víno, tím vznikalo dilema jaké víno koupit. Bylo nám jasné, že nemůžeme vyzkoušet každé, ale proč se o to nepokusit ...

Jako dítě v hračkárně   Foto: Koštis

Po třech dnech lezení v Seynes jsme se rozhodli pro restday a i pro změnu oblasti. Volba padla na kultovní záležitost francouzského lezení (né-li evropského) a to na oblast BUOUX. Restday jsme si zpříjemnili návštěvou Avignonu. Je to opravdu krásné město.

Na náměstí v Avignonu    Foto: Koštis

Ještě o restu jsme se sjeli podívat do Buoux. Atmosféra celého místa mě pohltila. Je to opravdu magické místo, z kterého dýchá tradice ...
Po obhlídce, jsme museli vyjet k Aptu. Večer opět trošku párty a ráno se nevstávalo s nejlepším pocitem. K snídani bagety a sýry (jak jinak) a hurá do skal. Na seznámení vybíráme sektor STYX. Míra tu už byl, tak ví co doporučit. Na rozlezení jdu "Melodie Gael", průvodce říká 6b+. Míra jde cestu vpravo. Trochu mě bolí hlava a na tom sluníčku je to peklo. Oba dáváme OS, ikdyž já docela bojuju. Po zapnutí řetězu jsme mile překvapený, jaké můžu mít na vápně podobné pocity jako na písku. V cestě byl semtam odlez, dost boulí a kroků na tření. Prostě paráda. Po mě dává v cestě pokus Martinka. Krásně bojuje, ale bohužel padá. Poté cestu krásně dolézá. Mezitím vedle nás přichází Eneko Pou se svým bráchou Ikerem. Pozdraví a ptají se na sektor. Odpovídáme, že Styx a už jdou cestičku na rozlez. Jako další cestu lezu tu, co šel na rozlez Míra. Také dávám. Tuším, že po mě i Martinka přelézá. Potom pár dalších cest a na závěr dne lezeme s Mírou místní superklasiku s názvem Rose des sables. Míra na druhý dává. Já padám, dolézám tuhle perlu a s pocitem, že AF je taky super, pokus nedávám (ale až tam budu zase, určo mi to nedá). To už se blíží tma. Jedeme do Aptu pro baštu a vínko. K večeři si vaříme klasiku celého zájezdu, těstoviny s osmaženýma krevetkama a Panzani omáčkou.



Míra v krásný, dlouhý rozlezovce   Foto: Koštis

 Další den ráno vybíhačka pod Styx. Na rozlez to, co lezli "slavní bratři". Pěkně se tam kroutim a možná jsem si i heknul. Na OS dávám jen tak tak. Martinka za mnou na Flash zkouší. Krásně bojuje, ale nakonec padá. Je to hrozně odvážné děvče. Další cestičku vybrala Martinka a byla za 6c. Lezla jí den před tím s Tomínem, který prohlásil, že na písku IXc. Marťa o ní básnila a chtěla si jí na prvním vylézt. Jdu první, abych jí tam kdyžtak nechal dexempa. Po krutym boji dávám na OS. Přiznávám, že cesta to těžký byla, ale IXc to vážně né Tome! ☺ Martinka po mě na kus dává! Míra zatím nalezl do další vyhlášené cesty a to do cesty NO MANS LAND. Krásně se v tom hýbe. Dá i něaký pokus, ale přelez se konal až druhý den. Mezi svým odpočinkem mě do toho hecuje, takže dávám také pokus. Hned v traverzu jsem dostal školení, jak se má lézt nohama. Můj styl alá veřejné bruslení nevyšel a padám v tom zapeklitém traverzu. Ostré kraje direk řežou. Párkrát ještě posedím a v krásném AF stylu dolézám. Nebýt toho traverzu, dám ostřáka. Martinka leze za mnou na laně...

No mans land a já  Foto: Koštis

Konec traverzu   Foto: Koštis

Míra v akci  Foto: Koštis

Foto: Koštis

Foto: Koštis

I Tom si vyhlídnul cestu. A protože to není žádnej troškař, tak rovnou 7c+ a rovnou v sektoru ze sektorů nejpřísnějších. V sektoru kde se nacházejí cesty jako Chouca, Tabou Zizi a nebo třeba La Rose Et Le Vampire ... v sektoru Bout Du Monde. Alespoň se po následující dny nenudil. Ke konci zájezdu se dostal i k serioznim pokusům a myslím si, že ještě třeba 2 dny a dá to.

Tom a 7c+

Večer proběhnul vpoklidu a ráno zase do skal. Na rozlez krásné, 35-ti metrové 6a. Samozřejmě já i Martinka na OS. Potom jdu dát pokus do skvostu s názvem Joulinouille, lezl jsem to o pár dnů dříve za Mírou. U třetího háku je super boulder za prsťák s nohama fakt jen na tření, potom následuje kolmá pasáž, která končí mírným převisem. Převisem nalezete do totálně ladícího žlábku, tam jsem se málem vykloubil. Po žlábku na vás čeká mírně převislý dolez k řetězu. Prvnim pokusem si to nacvakávám a druhým přelézám. Opravdu nádherná cesta.

Míra v Joulinouille

Přecházíme do sektoru Fakír. Vybírám si s Marťou cestu, která dala sektoru jméno, resp. její první délku. Cestou přemýšlím, jestli mam jen štěstí a nebo je opravdu každá cesta v Buoux krásná. Po zhruba 30m lezení ve stěně, v sokolíku a i ve spáře zapínám řetěz a jedu dolů. Marťa napohodu vyběhne. Míra vedle OSuje něaké 6b+. To už se blíží večer, odcházíme ze skal, dáváme rychlou koupel a jedeme pro jídlo.
Poslední den se výrazně ochladí. Zkouším 6c+ v plotně, nakonec nedávám. Marťa to něak přebojuje. Kluci vedle lezou 6b. Tom se trápí a maluje si to na ostrej pokus☺. Pokus nakonec nedává. Já mam divnej den a nedávám ani tohle. Martinka dává na OS. Hold kdo umí, umí. Na zlepšení nálady si dávám pár 6a+ sek a jedeme domů. Cesta domů je vpohodě.
Francie (obzvlát Buoux) mě natchla. Jak říká nadpis, je to nádherná země. Možná i proto tam za 12 dní mířím zase.