Jako voda v potoce ...

... běží ten čas ve skalách. Jednou jsi na Panťáku, potom zalamuješ lajsny v Labáčku a ani se nenaděješ a jedeš kudlu v něaké Adršpašské spáře. Letošní sezona je na můj vkus až moc mokrá. Začátek byl docela marnej. Pršelo a když nepršelo, tak přímo chcalo. Naštěstí přestalo a naneštěstí začal druhý extrém. Totální vedro, takže ve skalách vládla humidita.

Ještě v mezidešťový pauze jsem labáček stihnul. To se partička sešla parádní. Jedno auto jelo v sestavě Martin, Lůca, Já a Martinka. V posádce druhého jel Štefič, Jeník Holec, Komíňák a Sára. Večer klasička na Labské, pivko a jít spát. Ráno se šlo brzo do skal. Na rozlez krásný rajbásek na Hektora. Potom sem měl chut na trochu adrenalinu. Cesta Adrenalin se zdála jako vhodná volba, bohužel (spíš bohudík) adrenalin prožíval jen Pájka při prváči.  Pět háků potom přidal, aby cestu pro lidi po sobě zanechal. A za to mu patří dík. Po Adrenalinu přecházíme na Kormidelníka, přichází 5 minutový déšť, alespoň dáme pauzičku. Marťas hlásí suchý cesty, takže se vesele leze dál. Martin dává Špenátovou variantu a Pepka námořníka. Mladej němec jehož jméno jsem zapomněl leze Honzíkovu cestu a dává pokusy o Koma. Pepka už mám z loňského roku, takže dávám OS pokus v cestě Nautilus. Bohužel padám uplně nahoře u borháku, necvaknutého. Průtah lana, trošku nádoj od mojí Martinky, její muší váha a je z toho skoro 20 půlkou stěny. Super tlama. Ale přeci to nevzdám, laktáty udělaly své a hážu znovu něco přes 15. Pocit úplného natečení. Jedu dolů. Vrchol dne je Martinky pokus v cestě Pepek Námořník. Vylezla to krásně a obdivuju jí za její odvahu a odhodlání do toho jít. Vubec nevadí že sedla. Jeník ze Sárou zatím dali Nachový plachty. Na štandu stihl udělat pár krásných fotek. Děkuju.

První metry v cestě Nautilus   Foto: Jeník Holec



Krásný kroky  Foto: Jeník Holec



Foto: Jeník Holec




Foto: Jeník Holec

 V neděli šel do skal i Jiřík s Anetou. Martinka dává na OS Americký sen. Ten si na rozběh taky dám. Do konce dne je to už v režii zevlu. Něco se lezlo, ale spíš se toho spoustu nelezlo. Štefič do jedné ze svých prvních cest na prvním nalezl a hned to dopadlo tvrdě a z několika metrů hlavou dolů. Helma ho zachránila od jistě nemilého úrazu hlavy. Sedřený byl dost, za to se alespoň proletěl. Ale jak k tomu přišla taková Sára, která poctivě na štandu jistila a sedřená byla víc než dost? Vlastně zkušenost se hodí, na tom jestli byla dobrá nebo špatná tolik nesejde.
Jířa dává ještě pokus o osnutí Borháku za borhákem, ale bohužel padá. Martinka si to dá na laně a já musím běžet na Labskou. Mam tam domluvený odvoz s Lůcou a Marťasem... A čas jde dál... Jako ta voda v potoce...