Mám jednu ruku dlouhou

Tak to je název nejtěžší cesty, na jejiž výrobě jsem se letos podílel společně se Samešákem a s Kubou Jandíkem. Cestička se nachází na Křižáku a vede na věž s názvem Lev. Je to vlastně taková nástupová varianta do cesty od Alberta, kterou udělal také letos. Jeho cesta nastupuje přez dva kruhy spárou až na hranu k obrovským erárním hodinám, zde se sluší poděkovat mladému Mrázovi za obětavou práci při jejich provazování. Dál pokračuje po hraně kolem dalších třech kruhů... " Jenže na hranu by se dalo možná dostat i stěnou z prava", pomyslíme si a už na sebe oblíkám sedák a beru háčky, navrtáváky, kladívko a za sebe cvakám " rípku " pro vytažení vrtačky. Obout lezečky, naprášit a začít stoupat nedotčenou skálou ... vždy je to stejné a přesto jiné. Mam rád ten pohyb do neznáma jak při prváčích, tak u OS pokusů. Po pár metrech lezení v jemném sokolíčku dolezu do dirky na 3 prsty. Je čas sednout a dát první kruh. Slejzám krok do lišty, položím na jí háček, dvakrát ťuknu dlaní a pomalu sedám. Drží ! Příjemné překvapení. Teď už to jde jak po másle. Rychle natlouct navrtávák, přesednout do něho, vytáhnout vrtačku a vrtat díru pro kruh. Po pár minutách už temuju kruh hřebíkama, pád to snad udrží. V rámci šetření špiček do pistole se to zalepí potom vše najednou.

Vrtání díry pro první.

Temování kruhu hřebíkama ...

Teď je řada na Samešákovi, já jedu dolů a na scénu přichází on a jeho umění. K prvnímu koloběžka, boulder od prvního po pár pokusech pouští. Zaleze do díry a z " nouhendu " zavrtává. Je to Mistr, takže kruh má hned a s domněním, že jde o kruh poslední, rovnou lepí. Po ztvrdnutí lepidla, přicházím na řadu s odlejzáním. Zhruba dva metry nohama nad kruhem narážím na boulder s kterým se ani nestihnu seznámit a letím dolů. Samešák trochu nadojil, takže končím těsně nad zemí. Dám ještě jeden pokus, který končí už výš nad zemí. Rychlé střídání stráží a už se houpe i Samešák nad zemí. Po pár pádech udrží sokolíka, který je fakt daleko ( viz. název cesty), pár temp, "spomalovací" smyčka a je u hodin Albertovi cesty. Od nich  zkouší Kuba, ale bez úspěchu stejně jako já. Nakonec boulder Samešák skokem vyřeší. Po dalších dvou kruhách je hore a hledá slaňáčik. Ten nikde, takže slejzá k poslednímu. Už od mého pádu těšně nad zem jsem pro přidání jištění, děláme přeci cestu pro lidi né? Naneštěstí došla baterka. To hned vyřeší rourák, který si pujčuju od Aleše Morávka. Dělá cestu s pozdějším názvem Agent Sojka. Pujčení je časově omezené ( taky potřebuje dát kruh) a tím vzniká rekord ve vyhloubení díry ... Asi 7 minut ... zalepím borhák a jedu dolů.
Tak takhle vznikala jedna krásná cesta. A klasa ? Někdo říká, že na RP by mohlo být Xa jiný zase, že IXc pro krátké a IXb pro dlouhé. Mě je to osobně jedno, hlavně že je to fajn, zajištěná cesta a že se leze.
P.S. Vpravo od této cesty máme super projekt ve kterém jsem mrsknul asi 17 metrů vzduchem. Ponaučení zní : ze spáry se dá vypadnout a nevěřte bambulákům ...